Poznáváme perly: Černé královny z Tahiti

Popravdě řečeno, s tahitskými perlami je to všechno trošičku jinak. Ne že by si nezasloužily vznešený královský titul – pro mnohé jsou díky své nádherné tmavé barvě a okouzlujícím odleskům absolutní špičkou mezi perlami. Ale říkat jim tahitské vlastně není tak úplně přesné. Přímo na Tahiti totiž neexistuje jediná perlová farma. Po celé Francouzské Polynésii je jich však rozeseto požehnaně – a protože nejvíc se s těmito perlami vždycky obchodovalo právě na Tahiti, ujal se název tahitské.

Farmy s černoústými perlotvorkami Pinctada Margaritifera, ve kterých se rodí vzácné tmavé perly, najdeme třeba i ve Vietnamu, Austrálii nebo v Thajsku. Ale pouze ty z Francouzské Polynésie se můžou oficiálně označovat jako tahitské. S jejich kultivací se začalo mnohem později než u jiných druhů perel: První tahitské perly vypěstoval teprve začátkem 60. let 20. století muž jménem Jean-Marie Domard, který se inspiroval japonskými zkušenostmi.

Na tahitských perlách na první pohled zaujme tajemně působící zbarvení s nádhernými kovovými odlesky. Jsou to jediné přirozeně tmavé perly, všechny ostatní se dobarvují uměle pomocí radiace nebo dusičnanu stříbrného. Přestože se tahitským perlám často říká černé, opravdu černočerné perly bez dalších podtónů jsou extrémně vzácné. Vyskytují se v celé škále měňavých odstínů, které nejvíc vyniknou na denním světle. Od modré přes zelenou až po šedou či fialovou. Co perla, to jiné zbarvení… A najít šňůru perliček pro dokonale sladěný náhrdelník je proto časově i finančně mimořádně náročné.

Kromě barvy vynikají tahitské perly také svou velikostí, která může dosahovat až 18 mm. Nejčastěji to ale okolo 12 mm. Samozřejmě čím větší perly, tím cennější. A jejich hodnota ještě stoupá, blíží-li se také k dokonale kulatému tvaru. Perly se po vložení pevného jádra do mušle vyvíjí minimálně 2 roky, výsledkem je mimořádně silná vrstva perleti. Podstatně silnější než u jiných perel. Co se týče samotných mušlí Pinctada Margaritifera, i ty jsou ve srovnání se svými kolegyněmi nadstandardně velké. A stejně jako perly se pyšní krásně lesklým zbarvením – přesněji řečeno jejich vnitřní část. Kvůli němu jim také na začátku 20. století hrozilo vyhubení.