K čemu je dobré rhodiování šperků

rhodiování šperkůDrahé kovy mají své nešvary. U stříbrných šperků hrozí poškrábání, navíc nám časem obvykle začnou černat. Do módního bílého zlata se často přidává nikl, známý alergen. Naštěstí mají zlatníci po ruce zdatného pomocníka, který dokáže spoustu věcí napravit. Říká se mu rhodium a v pomyslném rodném listě má vepsaný rok 1803. Právě tehdy ho objevil anglický chemik William Hyde Wollaston. Pro účely rhodiování, tedy galvanického pokovení šperků, se nicméně začal používat relativně nedávno.

Rhodium je vzácný kov, podstatně dražší než zlato. Těží se zejména v Jihoafrické republice a v ruském pohoří Ural. Celé šperky se z něj vyrábí jen výjimečně, nanáší se v tenoučké vrstvě na povrch šperků z jiných kovů. Hlavně ze stříbra a z bílého zlata. Rhodiované šperky jsou daleko odolnější, i při každodenním nošení vám vydrží dlouho bez škrábanců. Na rozdíl od stříbra také rhodium nereaguje při kontaktu s chemickými prvky v ovzduší – jednoduše řečeno nečerná. Pokud tedy chcete, aby vám stříbrné šperky dlouho zářily jako nové, vybírejte vždy raději rhodiované.

A jak je to se šperky z bílého zlata? Na většině z nich najdete rhodium. Samotné bílé zlato má i po pečlivém namíchání obvykle odstín do šeda či do žluta. Právě rhodium mu dává onu zářivou, stříbřitě bílou barvu. Působí také jako ochranná vrstva před působením niklu, takže rhodiované bílé zlato můžete bez obav nosit i v případě, že jste na nikl alergičtí. Rhodium samo o sobě je hypoalergenní. Nic však netrvá věčně. A tak se vám může stát, že se vrstva rhodia při dlouhodobém každodenním nošení oloupe. Řešením je opětovné rhodiování, které vám provedou v každém dobrém zlatnictví.