Hodinková sklíčka: Od plastu k safíru

Hodinková sklíčkaPrůhledné sklíčko je možná ta nejnenápadnější část z celých hodinek. A zároveň ohromně důležitá. Vlastním tělem chrání ciferník před poškozením, dennodenně snáší nejrůznější otloukání a škrábání. Je to prostě hrdina. Kdysi se hodinková sklíčka vyráběla z křišťálového skla, ta ovšem dlouho nevydržela a milí hrdinové končili velmi záhy rozbití na kousky. Doba pokročila a křišťálové sklo nahradily jiné materiály. Dnes můžeme na hodinkách vidět sklíčka plastová, minerální a safírová.

Akrylátové sklíčko

Největší slávě se akrylátová (neboli plastová) sklíčka těšila v 60. letech 20. století. Dnes se používají hlavně u dětských hodinek. Ze všech tří druhů sklíček je to ta nejlacinější a také nejměkčí varianta. Akrylátové sklíčko se snadno poškrábá, na druhou stranu můžete ale škrábance alespoň částečně odstranit speciální pastou na leštění plastů. Nebo taky obyčejnou zubní pastou. Když se takové sklíčko rozbije, vytvoří na rozdíl od běžného skla tupé střepy. Což nejvíc oceníte právě u dětí.

Minerální sklíčko

V současné době jde o zdaleka nejrozšířenější typ sklíčka. Minimálně u hodinek střední kategorie. Vyrábí se ze skla s příměsí křemene (oxidu křemičitého). Ve srovnání s akrylátovým sklíčkem je podstatně odolnější, ale ani u něj se škrábancům zřejmě nevyhnete. Dobrá zpráva je, že výměna minerálního sklíčka vás nepřijde nijak draho – vejdete se do pětistovky. Na Mohsově stupnici tvrdosti má minerální sklo stupeň 6, ale pokud jde navíc o tvrzené sklo, dosáhne i na sedmičku. Seiko například vyvinulo speciální tvrzené sklo s názvem Hardlex nebo Sapphlex (sklo opatřené vrstvou safíru).

Safírové sklíčko

Na samé špičce stojí safír. Nepředstavujte si ale hodinky s temně modrým sklíčkem přírodního původu. Jde samozřejmě o bezbarvý syntetický safír, který vzniká tavením oxidu hlinitého při teplotě kolem 2000 °C. Na Mohsově stupnici se může pochlubit číslem 9 a škrábance na něm jen tak neuvidíte. Poškrábání hrozí v podstatě jen diamantem nebo jiným korundem. U safírového sklíčka se často používá antireflexní úprava, která zabraňuje odleskům. Zdálo by se, že jde o dokonalý materiál, ale jednu nevýhodu (kromě vyšší ceny) safír přece jen má. Je dost křehký a když si nedáte pozor, rozbije se vám na tisíce maličkých střípků. Při výměně pak počítejte s cenou v řádu tisíců korun.